Biblická hodina

V listopadu byl naším milým hostem švýcarský evangelický farář Bernard Martin. Překvapil nás nejen plynulou češtinou, ale i celkovým vystupováním, přestože je již v důchodovém věku. Nyní jako misijní pracovník při synodní radě naší církve činorodě a s erudicí spolupracuje s evangelický­mi sbory.

Bratr Bernard Martin žije v malé vesničce na úpatí pohoří Jura (kanton v severozápadním Švýcarsku). Jeho mateřskou řečí je francouzština, hovoří také plynně španělsky. Zajímal se o češtinu již za studií ve Švýcarsku. V roce 1966 přišel do Československa, kde dva roky na Teologické fakultě J.A.Komenského a částečně na Univerzitě Karlově studoval bohemistiku. V letech 1968 – 69 působil jako seniorátní vikář na Vsetíně, v dalším roce již jako samostatný farář v Přerově. Léta normalizace v ČSSR mu však ukončila činnost a do 11.1.1971 se musel vrátit do Švýcarska.

Přesto tento krátký pobyt byl pro něho významný, neboť zvládl výborně češtinu, a také zde poznal svou budoucí ženu Aničku. Rád vzpomíná na idylická léta na Vsetínsku, kdy učil na Jasence, chodil na nešpory na Dušnou, na stavbu schodů k hornímu chrámu ve Vsetíně i na Hanácko. Vybavují se mu přátelé, z nichž uvedl např. faráře Bohuslava Slabého, Martina Miškeříka, Jana Ženatého aj.

Zúčastnil se dvou našich bohoslužeb, pomáhal při vysluhování večeře Páně, zaujal i svým kázáním. Navštívil i další sborové akce – 11.11. naši biblickou hodinu. Představil se nám několika životopisnými daty, hovořil o své rodině, o církevním životě ve Švýcarsku. Přiblížil nám stručně náboženský vývoj: reformní kalvinisty, kteří chápali večeři Páně jako symbolickou připomínku přítomnosti Krista v církvi, s presbyterně synodním uspořádáním (tato větev se stala pro rok 1918 většinovou součástí Českobratrské církve evangelické). Hovořil o válce mezi katolickými a protestantskými kantony (roku 1712), o posílení principu parity v nábožensky smíšených oblastech, čímž byl posílen vliv protestantů, o cestě ke křesťanství.

Zaujaly nás promítané diapozitivy: romantické obrázky popisující kázání na poušti s přenosnými kazatelnami, židovské hroby, švýcarská krajina – Alpy i pastviny aj. Zmínil se o sdružení HEKS – pomocném díle evangelické církve, jež má nejen prostředky, ale i dlouholetou zkušenost, zprostředkovává kontakty, posílá peníze aj. Součástí promítání byly i obrazy významných malířů.

Bratr Martin byl také farářem v Mexiku v Chiapasu mezi španělsky hovořícími potomky indiánů. Přiblížil i dobu minulou, plnou náboženských zvratů, hovořil o netolerantnosti mezi evangelíky a katolíky, o velké práci současné evangelizace Mexičanů. Vzpomínal na přátelství v presbyteriánských komunitách, jejichž členové se snaží žít v souladu s biblí. To zároveň dokumentoval četnými ukázkami rodin presbyterů i prostých indiánských rodin. Připomněl, že Švýcarsko finančně přispělo např. na výstavbu nemocnic v této oblasti, významná je i spolupráce s lékaři, kteří přicházejí z Evropy na stáž. Hospodářství je tu velice prosté, pěstuje se převážně kukuřice, využívají se pastviny; to vše jsme viděli na obrázcích.

V závěru jsme se dověděli o významné stavbě v oblasti Sierra Madre, a to o přemostění rozsáhlého údolí, čímž vzniklo spojení obyvatel pralesa s nemocnicí. Tuto stavbu projektoval a uskutečnil za nelehkých podmínek syn Bernarda Martina (obtíže se získáním důvěry, s nákupem materiálu, strojů, práce i s krumpáči a lopatami, za nepřízně počasí).

Tato biblická dvojhodina rychle uběhla, zanechala v nás spoustu dojmů, poznatků, přiblížila nám osobnost našeho hosta. Neloučíme se s ním nadlouho, protože od 1.1.2006 bude vykonávat službu faráře na poloviční úvazek v horním sboru na Vsetíně, takže nebudeme mít k němu daleko a jsme tomu rádi.

Zakončila bych jeho slovy: „Kristus je náš mír“ (Efezským 2,14) – tato zvěst přetrvává a připomínáme si ji i v tomto adventním čase.

Blanka Maršálková

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.