Krátké ohlédnutí za jedním výročím

Pročítala jsem listopadové číslo místní katolické farnosti Život farností a narazila na článek, který se týká také nás. Jedná se o historii katolického kostela, ve kterém krátce působili i evangelíci.

Dne 28. října 2006 uběhlo 335 let od (znovu) posvěcení farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Valašském Meziříčí. Tato skutečnost byla pro mě inspirací k uveřejnění následujících řádků, které se týkají historie výše zmíněného chrámu.

Kostel ve městě Valašské Meziříčí existoval už ve XIII. st. Byl zděný, nikoli dřevěný, jak se mnozí dříve domnívali, a o něco málo menší než ten dnešní. Jeho základy byly objeveny při opravě lavic r. 1938, mimo jiné zásluhou P. Františka Šiguta. V době biskupa Bruna ze Schaumburku (na olomouckém biskupském stolci v letech 1248–1281) byla u kostela postavena fara. Stála na místě staré tvrze, v blízkosti původních městských hradeb. S postupným rozšiřováním města totiž tvrz ztratila na významu, proto byla zbořena a její místo zaujala výše zmíněná farní budova. Původně gotický kostel byl zasvěcen sv. Kunhutě (manželka německého císaře Jindřicha II.), oblíbené to světici ve středověku. Tento původní kostel byl pak částečně zbořen a na jeho místě začala výstavba nového gotického chrámu. Nový kostel byl o něco větší než předchozí, protože ve městě se zvyšoval počet obyvatelstva. Valašské Meziříčí je poprvé zmiňováno jako město v r. 1377. Stavba byla dokončena něco málo před r. 1400. Kromě fary ve Valašském Meziříčí byla katolická fara také v nedalekém Krásně. Při pokusu Bernarda ze Žerotína (syn Viléma staršího ze Žerotína, zakladatele meziříčské větve Žerotínů) o sloučení Krásna a Valašského Meziříčí (r. 1563) byla tato fara prodána a peníze použity na stavbu nové fary a stavbu mostu přes řeku Bečvu.

R. 1572 byl kostel zasažen bleskem a zcela vyhořel. Shořela i celá gotická věž, při požáru byly také roztaveny zvony. V letech 1572–1576 (to už byly naše země součástí Rakouského mocnářství, pozdějšího Rakouska-Uherska) byl kostel přestavěn v renesančním stylu. Renesanční věž se zachovala až do dnešní doby, s výjimkou kopule: po posledním požáru kostela (1726) dostala dřívější cibulovitá věž nynější jehlanovitý tvar. Věž je vyzděna lomovým kamenem a kvalitní vápennou maltou. Renesanční sloh (navazoval na antickou vzdělanost) se u nás ale jinak příliš nerozvinul – mimo jiné v tom zabránily husitské války. V tomto kostele se přechodně shromažďovali ke svým bohoslužbám protestanti, jejichž církev získala v XVI. st. větší vliv ve městě (už v XV. st. zde vlivně působili táborský kněz Štěpánek a přívrženec sekty mikulášovců Jan Famfule). Po požáru byl tedy kostel přestavěn, v lodi i presbytáři byly umístěny dřevěné malované kazetové stropy. Kromě toho zde stála velká dřevěná tribuna, rovněž malovaná (dnes ji můžeme nalézt v některých evangelických kostelech, např. na Velké Lhotě). V letech 1577–1628 se zde vystřídalo 5 evangelických pastorů (mezi nimi i Jiří Třanovský). Ve městě i v Krásně působili vedle sebe kněží jednoty bratrské i luterští pastoři. Už v r. 1602 se ale ve farnosti uskutečnila jezuitská misie. Od doby pobělohorské kostel opět užívá katolická církev. R. 1628 byl ve Valašském Meziříčí ustanoven farář, od r. 1640 kaplan. Od r. 1841 zde působili dva kaplani, r. 1871 přibyl třetí kaplan. (Tento stav trval víceméně až do 50. let XX. st., kdy bylo některým kněžím znemožněno působení v pastoraci. Od r. 1968 je ustanovován pro farnost Valašské Meziříčí zpravidla jeden kaplan. Do tohoto stavu nejsou započítáváni kněží na odpočinku.) Kolem kostela byl už v nejstarších dobách hřbitov. Významnější měšťané a kněží však byli pohřbívání i uvnitř kostela. K tomu účelu sloužily po dlouhou dobu dvě hrobky: Žerotínská, před oltářem, a kněžská, pod kůrem. Z nedostatku místa byl založen v XVI. st. nový hřbitov (u kostela Nejsvětější Trojice, kde je dnes lapidárium) a ještě později další hřbitov (dnes park podál Královy ulice). Ze XVI. st. pochází i železná tepaná brána hlavního vchodu. Je to dodnes jedna z předních památek Valašského Meziříčí. Farní kostel několikrát vyhořel (1572, 1607) nebo byl vypálen (opakovaně několikrát v době 1634–1639 a v r. 1648). Teprve po důkladné opravě interiéru, konkrétně dne 28. října 1671, dochází k slavnostnímu posvěcení chrámu. Chrám byl zasvěcen Panně Marii nanebevzaté a sv. Kunhutě, panně a mučednici (podle novější úpravy je nyní chrám zasvěcen ke cti Nanebevzetí P. Marie).

Nynější klenby v lodi i presbytáři pocházejí ze XVII. st., tedy z doby baroka. K dalším prvkům barokní přestavby patří: boční oltáře (sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, oltář P. Marie v boční kapli), některé sochy a obrazy, dále kazatelna (tu daroval r. 1671 olomoucký biskup Schröfel, který také kostel vysvětil) a křtitelnice (z 2. poloviny XVIII. st.). Z počátku XVIII. st. pochází kůr, určený především pro zpěváky. O varhanách se začíná mluvit až r. 1764. Staré varhany byly v 90. letech XIX. st. rozšířeny (2 manuály) a r. 1922 nahrazeny novými. V letech 1956–1958 byly ještě rozšířeny o třetí manuál – nový hrací stroj požehnal r. 1958 dr. Alois Vašica.

Roku 1722 byla větrem stržena dřevěná krytá spojovací chodba na oratoř. Tato oratoř byla postavena r. 1682 a vedla ze zámku Žerotínů přímo do kostela. R. 1726 byla postavena nová zídka s vchodem a vjezdem na farní dvůr. Zídku zdobila krásně propracovaná kameninová brána, nad níž byly umístěny sochy Krista jako Krále a apoštolů Petra a Pavla. R. 1784 byl pořízen nový hlavní obraz kostela, namaloval jej Michael Engler. Sousoší sv. Cyrila a Metoděje přibylo někdy kolem r. 1885, u příležitosti výročí 1000 let od smrti sv. Metoděje. Z vnějších úprav v XIX. st. stojí za zmínku zrušení a snesení staré věže (nad zákristií), která už hrozila zhroucením. V r. 1903 byly z podlahy vytrhány pálené čtvercové cihly, které se tam dostaly v XVII. st. namísto původních velkých kamenů (zůstaly pod lavicemi) a nahrazeny šamotovou dlažbou. Ve stejném roce došlo k výměně oken. Až do r. 1903 byla totiž všechna okna v kostele zasklena obyčejným sklem. V letech 1903–1939 se zde nacházela vitrážní okna. Ta však byla pro nedostatek světla znovu nahrazena bílými skly se žlutými kříži. R. 1939 proběhla výměna lavic. R. 1968 byla opravena věž, poškozená zásahem granátu, protože po válce ani během komunistické nadvlády nebylo možno konat žádné opravy. Kostel byl celkově vymalován naposledy v r. 1969 (p. František Petrák). V 70. letech XX.st. došlo také k obnově některých obrazů a nástropních maleb (akademická malířka p. Marie Bognerová). Roku 1984 byla dokončena liturgická úprava prostoru podle směrnic II. vatikánského koncilu. Velkou práci zde vykonal P. Bohumír Vitásek. Poslední nátěr vnější fasády byl proveden r. 2000.

Celkově můžeme říci, že farní kostel je jednolodní a má boční kapli na jižní straně. Na severní straně kvůli srázu k Bečvě nemohla být žádná kaple postavena, i když tyto snahy také v minulosti byly (mnohé kostely od gotiky měly křížový půdorys). Zákristie byla původně na jižní straně kostela a zanikla v souvislosti se stavbou boční mariánské kaple. V této kapli, dostavěné r. 1682, byl nejprve oltář Svatého kříže, r. 1732 byla pak kaple zasvěcena P. Marii Zellské (rakouské poutní místo Mariazell). V současnosti se v kapli nachází socha P. Marie lurdské. Ke kostelu patřila již v XVII. st. getsemanská zahrada (byla obnovena r. 1930 a opravena r. 1994) a kříž u hlavního vchodu (rovněž byl opraven před 12 lety). Ten nese nápis s datem 1791 (datum  je obsaženo i v latinském nápisu na kříži), jehož český překlad zní: Buď pozdraven, kříži Kristův, jistá naděje naší spásy. Zde otvírá se nám jisté místo proti nepříteli.

Podle pramenů sestavil P. František Urban

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.