Sborový večer o Antonínu Dvořákovi

Na prvním zářijovém sborovém večeru nám Dan Heller vyprávěl o Antonínu Leopoldu Dvořákovi (1841 – 1904), pustil nám také některé z jeho biblických písní.

Antonín už od svého raného dětství vynikal svým hudebním nadáním, tedy se nestal (jako jeho předkové) řezníkem či hospodským, ale živil se hudbou a skládáním. Nebylo to ovšem tak jednoduché. Po vystudování hry na varhany bydlíval různě u známých, a ač se osamostatnit moc chtěl, nebylo mu to dlouho dopřáno. (Na post varhaníka ho např. jednou nevzali z toho důvodu, že „má málo praxe“, přitom ale hrál nejlépe.)

Začal se tedy uplatňovat jako violista, hrál také v orchestru Prozatímního divadla, často pod taktovkou B. Smetany.

Poté, co se oženil s operní zpěvačkou Annou Čermákovou (původně byl ale velmi zamilovaný do její sestry Josefíny) a měli spolu děti, se situace ještě zhoršila. Třeli bídu, a ač Antonín skládal a skládal, nejvíce peněz měl stejně ze soukromého vyučování.

Finanční pomoci se dočkali až díky ministerstvu. (V porotě při výběru příjemce peněžní částky byl i Johannes Brahms, jehož Dvořák pochopitelně zaujal. Navázali celoživotní přátelství.)

Postupem času začaly vynášet i jeho díla, jeho kariéra šla nahoru, jeho tvůrčí období ovšem narušilo velké rodinné neštěstí – během jednoho a půl roku mu zemřely všechny jeho tři děti: Otakar, Růženka a Josefka – hned po narození – složeno oratorium Stabat mater. Na základě tohoto oratoria pozvali Dvořáka do Londýna. Začalo tímto velké cestování po světě (v Rusku se Antonín spřátelil s P. I. Čajkovským), jeho skladby se hrávaly v zahraničí čím dál více, navíc se mu během docela krátké doby narodilo postupně 6 dětí, z nichž se všecky dožily vysokého věku. Dostal se také k vyučování na pražské konzervatoři.

Pozvání k vedení newyorkské konzervatoře už bylo jenom završením strmého Dvořákova vzestupu. Dostával asi 30× větší plat než doposud a složil tady svou nejznámější Symfonii e-moll (Z nového světa – zahrána na Měsíci, Largo je hymnou státu Iowa).

Po návratu do Čech vyučoval opět na pražské konzervatoři, kde byli jeho žáky např. F. Nedbal a J. Suk, který si poté vzal nejstarší z Dvořákových dcer, Otýlii.

V pozdějším věku čerpal více z pohádkových motivů (opera Čert a Káča, Rusalka, Armida, …)

Byl velmi zbožným a skromným člověkem (inspiraci dostával od Boha – jak říkal), jeho zhudebněné žalmy jsou krásné koncertní kousky a je škoda, že se dnes tolik nezpívají.

Antonín Dvořák zemřel ve věku 63 let, jeho skladby časově dohromady činí zhruba 3 a půl dne a napsal za svého života asi 1180 dopisů.

Velice se zajímal o vynálezy své doby, jeho největší vášní byly lokomotivy. Velmi rád jezdil vlaky, zkoumal, jak fungují, vymýšlel si různé varianty spojů (když cestoval), atd.

Na závěr příjemného povídání proloženého biblickými písněmi jsme si všichni zazpívali Dvořákův nejznámější Žalm 23. Děkujeme Danovi za zajímavý program.

Alena Jelínková

 

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.