V bezpečí pod Božími křídly

Joz.3,14.16.17 „Lid vytáhl ze svých stanů, aby přešel Jordán… Kněží, nesoucí schránu smlouvy, šli před lidem… Tu vody, řítící se shora, zůstaly stát… Kněží, nesoucí schránu Hospodinovy smlouvy, stáli nepohnutě na suché zemi uprostřed Jordánu a celý Izrael přecházel po suchu.“

Ž 61,5b „Schráním se v skrýši křídel tvých.“

Před lety jsem jako chlapec viděl v domě našich sousedů na zdi obrázek: dvě malé děti, holčička a chlapeček, držíce se za ruce, šli po úzké lávce přes potok, dole pod nimi se prudce valily proudy kalné vody. Nad dětmi se vznášel anděl s hezkou dívčí tváří a s roztaženými křídly. Výraz dětských očí a obličejíčků byl pokojný a klidný. Asi nevěděli, jak je jejich cesta na druhý břeh nebezpečná a možná ani nevěděli o ochranných křídlech strážného anděla nad nimi. Tenhle obrázek by neměl v aukci uměleckých děl šanci na úspěch. Ale poselství, které vyjadřují ta rozpjatá křídla anděla – Božího posla, má pro životní cestu člověka cenu, jak se říká, nevyčíslitelnou: i kdybys šel „údolím stínu smrti“, neboj se, neboť já s tebou jsem. Po čase jsem si na ten obrázek vzpomněl, když jsem se v bibli dostal k té třetí kapitole knihy Jozue, líčící „jordánský div.“ Rozdíl mezi tímto líčením a výjevem na obrázku je snad v tom, že Izrael dobře věděl, jak nebezpečná je jejich cesta do země zaslíbené přes zuřící řeku, která se „vždycky v čas žně rozvodňuje daleko z břehů.“ Ale do země zaslíbené nevede přece cesta široká, která člověku dovoluje svobodně se pohybovat, jak se mu zachce. Taková cesta končí podle bible někde docela jinde než v království „spravedlnosti, pokoje a radosti v Duchu svatém.“ Do toho nebeského Jeruzaléma vede úzká cesta poslušnosti Božího slova, jeho Zákona a přikázání.

Jen se podívejme, jak se Izrael pod vedením Jozuovým na tu riskantní cestu připravil: jejich kněží před nimi nesli schránu Hospodinovy smlouvy tak, jak ona s nimi byla ve všech jejich vítězných bojích, ať byl jejich nepřítelem kdokoliv nebo cokoliv. A jak důležité bylo a je poslání jejich kněží, kteří tu schránu nesli! Nic se tam neříká, jak se v tom ohrožení vlastním i všeho lidu cítili. Báli se, jak se v takové situaci bojí každý člověk? My tam jen čteme: stáli tam ti kněží nepohnutě na suché zemi uprostřed Jordánu tak dlouho, až celý Izrael přešel. Teď řeknu: ti věrní pastýři Izraele neztratili jedinou ovečku. Všechny do jedné je vyrvali z drápů rozzuřené šelmy. To byl v dějinách božího lidu v jeho cestě do zaslíbené země zase jeden z rozhodujících okamžiků. Jako předtím už jejich cesta Rudým mořem. A potom bytelně opevněné pohanské město Jericho a potom stejné město Hai a pak řada měst a míst a situací jiných, se kterými se Boží lid musel vyrovnávat na své tak dlouho trvající cestě k zaslíbenému cíli. A ne vždycky ten lid odolal pokušením obejít Zákon a přikázání a jít vlastní, širší a schůdnější cestou.

Ale teď prošli bez úhony, protože bez výhrad a jakoby proti vší lidské naději uvěřili Hospodinu a v dětinné důvěře v jeho Slovo a spolehnutí na jeho vedení se pustili tou riskantní cestou. A tak vlastně i v tom se podobají těm dětem na obrázku. Vždyť i Pán Ježíš nám připomíná: „…nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.“

Na naší cestě k branám království Božího mají ta Rudá moře a ty rozvodněné řeky a ta pokušení pohanství měst Jericha a Hai dnes jistě jinou podobu. A vlastně každá doba ohrožuje dosažení cíle naší cesty jinou podobou a jiným převlekem pokušení. A někdy jdeme tou cestou a jako ty děti ani nevíme, co na nás kde číhá a jakou tvář na sebe ten hltavý vlk bere. Jistě: máme a musíme činit všechna opatření, abychom tu jeho masku prohlédli. Tak, jak to činil Izrael, když sešikován a řádně seřazen věrně následoval schránu Boží smlouvy, kterou před jejich očima nesli věrní kněží. A pak se můžeme dověrně spolu s žalmistou svěřit Božímu vedení: „Schráním se v skrýši křídel tvých.“

Vladislav Ježík

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.