Bible jako historický pramen o Ježíšovi z Nazaretu

To bylo téma přednášky profesora Petra Pokorného v zámku Kinských, která zde byla pořádána v rámci výstavy Příběh české tištěné bible.

Většinu informací o Ježíši máme z bible, ale dnes jde o něco jiného. Na Ježíše se díváme ze dvou úhlů. Jeden je Ježíš ne jako Kristus, ale jako Ježíš z Nazareta – historický Ježíš a druhý pohled jej vidí jako Krista, Pána, Spasitele. Oba tyto pohledy patří k sobě a navzájem se doplňují. Nelze je oddělit, ale je třeba je rozlišovat. To je hlavní problém. Postupujeme vědeckou metodou. Příběh Ježíšova života nejde zopakovat, vyzkoušet jako ve zkumavce. Historik musí postupovat jinou metodou – pro každou informaci o Ježíšovi musí mít dva nezávislé svědky. Devadesát procent toho, co o Ježíšovi víme, nacházíme v prvních třech evangeliích. Matouš a Lukáš čerpají od Marka a také od dalšího zdroje, pramene pouze rekonstruovaného, sbírky Ježíšových slov, tzv. pramene Q. Tento zdroj se s Markem překrývá asi v sedmnácti výrocích. To je málo. Matouš a Lukáš byli zkušení redaktoři, ale pouze 13 % jejich údajů můžeme ověřit kriticky. Evangelista Jan znal Marka. Psal sám jako autor a přepsal evangelium svým stylem. Proto jeho informace musíme brát s rezervou. U Pavla se dostáváme o půl generace blíž k Ježíši. Nepopisuje Ježíšův život, ale ví, že Ježíš žil v Nazaretu, měl sourozence. Jeden bratr byl Jakub (Ga1,19). Kolem Ježíše vznikla skupina dvanácti žáků. Jeden se jmenoval Kéfa a jeden Jan. Toto číslo znázorňovalo poslání k dvanácti kmenům Izraelským. Ježíš se dostal do sporu s tehdejšími představiteli židovstva a skončilo to popravou na kříži. V padesátých letech se rozšiřovala propaganda, že Ježíš nebyl historická postava. Protiargumentem je například Ježíšův křest Janem Křtitelem. To by křesťané nikdy nevymysleli. Je to pro ně až jako ponížení. Jednotliví evangelisté se s tím vypořádali různě. V první části života Ježíš patřil k Janovým žákům. Oba Ježíš i Jan Křtitel zvěstovali blízkost království Božího. Společné je, že se to týká všech lidí a je to záležitost sociální – lidských vztahů. Když o tom Ježíš mluví, znázorňuje pohyb příchodu království Božího, které začíná v současnosti. Třeba v podobenství o rozsévači je chvíle rozsívání dobou Ježíšova působení.

Proč se Ježíš od Jana Křtitele oddělil? V prameni Q čteme zvláštní pomluvu Jana Křtitele i Ježíše. „Přišel Jan, nepije, nejí a říkají, že je posedlý ďáblem, asketou (Askeze je pokání, vyjádření hrůzy z Božího soudu), a Ježíš prý naopak je jako „žráč a pijan vína“. Ježíš tedy měl jinou strategii – ukázat Království Boží v pozitivním obraze. Při těchto příležitostech využívá stolování k různým výrokům – žena hříšnice, ustanovení večeře Páně. V povelikonoční době je to evangelium, radostná zvěst. Také vyšel misijní povel – Kde se sejdou dva neb tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich. Věřící byli vysláni mezi ostatní národy.

Od určité chvíle Ježíš musel poznat, že jeho projekt přípravy celého národa Izraelského na příchod Království Božího je neuskutečnitelný. Římané kontrolovali Judsko pomocí chrámové samosprávy, a protože Ježíš jakýmsi způsobem potlačoval důležitost chrámu, a tím narušil oporu Říma, byl obviněn. Ježíš při poslední večeři zvažuje význam své smrti. Přijde k dobru ostatním lidem, jako smrt obětovaného beránka. Pohané měli jinou koncepci oběti. Byl to úplatek bohu. Proto v církvi byl význam jeho smrti vyjadřován i jinými způsoby.

Osobně Ježíš těsně před svou smrtí prožíval velkou duševní krizi. Ta se projevila v modlitbě v zahradě Getsemanské. Modlí se, aby od něho „tento kalich“ (hořkosti) byl odňat. Na kříži se obrací k Bohu: „Bože můj, Bože proč jsi mě opustil?“ Osamocení je nejtěžší břemeno smrti. V evangeliích přichází nyní poselství – Bůh se k němu přiznal a Ježíš ani ve smrti nebyl opuštěn. My už víme, že ani hranice smrti nás od Boha neoddělí. Marek vypráví: – Ježíš umírá na kříži a ostatní se mu smějí – Jiným pomáhal, sám sobě pomoci nemůže. Tihle lidé nechtíce říkají pravdu. Projevem toho, že Ježíš je syn Boží, je to, že Boží vůli neopustil, i když jí nerozuměl. Měl se ke komu obrátit, komu sdělit i své pochybnosti.

Několik poznámek z diskuse:

Co říkáte na film Poslední pokušení Ježíše Krista? Je to velmi umělecké, ale povrchní ztvárnění postavy Ježíšovy.

Jaká byla Ježíšova mateřština? Mateřština byla aramejština, ale musel umět číst hebrejsky. Tak čítali v chrámě. Musel plynule mluvit i řecky.

Mluvil jste o Ježíši v dospělém věku, ale nezmínil jste jeho narození, početí apod. Z historického hlediska nedovedeme toto období rekonstruovat. Převažuje zde snaha vyjádřit zpětně jeho význam před zachycením historie.

Anna Jelínková

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.