Jednota bratrská

Tak se opět vracíme nejen ke konfirmačnímu opakování, ale také k tomu, na co navazuje naše církev. Naposledy jsme se věnovali Jednotě bratrské a jejím základům i vzniku.

V té době u nás vládl král Jiří z Poděbrad. Jeho přízeň vůči této církvi byla ambivalentní. Někdy pomohl, zejména ze začátku, ale uměl ji i pronásledovat. A to poměrně brzy po jejím vzniku. Roku 1461 jednal s papežem o potvrzení husitských kompaktát (úmluva o uznání čtyř husitských článků nebo aspoň toho, co z nich zbylo) a chtěl dokázat, že v zemi nestrpí další náboženské tříštění. Několik členů Jednoty bylo vězněno a také umučeno. Teprve když pronásledování polevilo, odhodlali se členové Jednoty založit vlastní kněžský řád. Stalo se tak na sněmu ve Lhotce u Rychnova roku 1467, kde si zvolili losem ze svého středu tři kněze a dali je posvětit a ordinovat slovem božím prostřednictvím kněze Michala, který si k tomu vyžádal potvrzení od kněze z valdenské církve. Jediným základem víry i života jim bylo boží slovo. Hlavní důraz kladli na čistotu života a bratrské obecenství. Podle učení Chelčického nepřijímali do Jednoty lidi, kteří vládli nějakou mocí (například vojáky a úředníky), svým členům ukládali, aby se vystříhali přísahy a obchodu. Žili jako tiší v zemi, kteří se nemísí do světského ruchu. Při založení Jednoty byla složena památná píseň: „Radujme se vždy společně“, která vyjadřuje radost z vysvobození z bludů a radost z bratrského obecenství.

Život Jednoty, její nasměrování i důrazy začaly přitahovat mnohé, kteří byli zklamáni jak z toho, co prezentovala církev římskokatolická, ale i husitská (neplést s církví Československou). Vůdcem Jednoty se tenkrát stal Lukáš Pražský, muž na svou dobu velice vzdělaný. A jak už to bývá, netrvalo dlouho a došlo ke sporům i uvnitř Jednoty mezi tzv. „menší stránkou“, která trvala na odloučenosti od světa, a „stránkou větší“, která držela důraz na opravdovost mravní, ale na základě důkladnějšího pochopení zvěsti Písma stála i o vzdělání a přišla s návrhem přijímat do svých řad i lidi z vládnoucích kruhů. Tento spor byl rozhodnut slavnostním usnesením úzké rady roku 1495 ve prospěch „větší stránky“. Jednota se přestala odlučovat od světa, ale velký důraz kladla pořád na čistotu života a církevní kázeň. Pod Lukášovým vedením a vlivem si stanovila pevné zřízení a řády. O některých z nich si povíme příště.

Jan Krupa

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.