Benešky 2011 – 18. ročník

V sobotu 24. září 2011 se již po osmnácté uskutečnil tradiční pěší výlet z Benešek na Velkou Lhotu. S touto myšlenkou přišel počátkem devadesátých let minulého tisíciletí bratr Karel Macháček, presbyter z Velké Lhoty, který z historických záznamů vyčetl, že Benešky jsou nejvzdálenějším místem, odkud chodili lidé na bohoslužby na Velkou Lhotu po vyhlášení tolerančního patentu a po ustavení tamního tolerančního sboru.

V září roku 1994 se tedy uskutečnil první ročník jako připomenutí trasy a vzdálenosti, kterou naši předkové pěšky překonávali, aby se na bohoslužby dostali. Od onoho roku organizuje toto setkání každoročně velkolhotecký sbor.

Zájemci se ráno v předem stanovené datum sejdou na autobusovém nádraží v Rožnově, odkud odjedou autobusem na Horní Bečvu k restauraci Valaška, kde končí nejkratší a nejpohodlnější část. Dále se už jde pěšky. Nejdříve je nutno překonat asi dvousetpadesá­timetrové převýšení na Benešky, které jsou 855 metrů nad mořem. Je dobré, že tato nejnáročnější část trasy je hned na samotném počátku, kdy jsou účastníci plni sil. Z Benešek se pak již pokračuje po hřebenovce bez velkých výškových rozdílů ve směru Čarták – Tanečnice – Díly – Hlaváčky – Velká Lhota a na zdejší faře trasa končí. Délka celé trasy z výstupní zastávky autobusu je asi 35 kilometrů, z Benešek pak asi 32 kilometrů. Není nutno však jít trasu celou. Je na ní několik vhodných míst, kam se lze k putujícím přidat a kde je možno se také občerstvit. Mezi taková místa patří například restaurace „Na Čartáku“ a „Na Dílech“. Vhodné místo k připojení jsou rovněž Hlaváčky. Z každého z těchto míst se vzdálenost do cíle zkracuje a každý se tedy může připojit v místě, které mu nejvíce vyhovuje.

Letos nás z Rožnova odjelo 7 a postupně se k nám přidávali další, takže nás na Lhotu došlo 14. A na každého stejně zde čekaly bohatě prostřené stoly, které připravily sestry Ida Martinková a Marta Martinková z místního sboru.

Počasí bylo letos velice příznivé, celý den svítilo a hřálo slunce. Tato pěší túra neprobíhá v žádném závodním tempu a lze tedy kromě obdivování krásy valašské krajiny cestou spolu povídat, na což je zvláště v dnešní době často až zoufale málo času. Zde je k tomu vynikající příležitost. Vedle bratra Karla Macháčka jsme při rozhovorech vzpomínali také na bratra Josefa Martinka, který stál rovněž u zrodu této myšlenky a který byl spolu s bratrem Macháčkem pravidelným účastníkem těchto setkání. Letošní ročník byl první, kdy oba bratři již mezi námi nejsou. Jsme vděčni za všechny příležitosti k rozhovorům, které jsme s nimi i při těchto setkáváních měli.

Pavel Trusina

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.