Evangelium podle Matouše 25,1-13

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách.

Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

Milé sestry a milí bratři, poslední neděle liturgického roku obracejí náš pohled k posledním věcem člověka a světa. Své smrtelnosti i Boží věčnosti se chceme dobrovolně vystavit, abychom věděli, co máme teď a tady dělat a kam nasměrovat svůj život.

Toto podobenství bychom četli tuto neděli, 6.11., kdy bude kázání pro děti na jiný text, podle rozpisu pro Nedělní školy. Proto jsem tento oddíl vybral jako základ úvahy, která uvádí Náš časopis.

O soudu jsem psal něco už minule, a toto je další text, se kterým si osobně moc nevím rady – i když, když se ptám sám sebe, jak k němu vnitřně přistoupit, naskakuje mi jasná odpověď – osobně, s pokorou a s pokáním.

Jedna „fotka“ z mého dětství, dobře uložená v mé paměti, je z dědečkova pracovního stolu – pod jeho sklem byla černá kartička a na ní bílou tuší stylizovaným písmem napsán verš, kterým končí naše podobenství: Bděte, protože neznáte den ani hodinu, ve kterou Syn člověka přijde.

Tehdy mi to trochu nahánělo hrůzu. Jako by měl být člověk napjatý celý život jako tětiva luku… Říkal jsem si, jestli nemá děda astma právě proto, a jestli to, že špatně spí, je dáno opravdu jen zdravotními obtížemi… Občas říkal, že máme „vykupovat čas“ (Ef 5,16) – dodnes tomu rčení moc nerozumím; cítil jsem, že smysluplné využívání času je pro něj velmi důležité, jakoby nad ním ten apel stále visel. Ale pozitivně vyjádřeno: vím také, že s časem můj děda zacházel jako s něčím velmi vzácným, a že i čas, který jsme mohli být spolu, zpětně vidím jako velmi vzácný, cenný a naplněný. Byl jsem moc rád, že jsem mu mohl říct, když odcházel z tohoto světa, že to s ním bylo krásné.

Když se zamyslím, vzpomínám si na tu jeho cedulku docela přesně: vidím bílá písmena, zřetelná, čitelná i bez brýlí na blízko. Kontrast bílé a černé, světla a tmy. Bible k nám mluví často v ostrých kontrastech, a říká nám i nepříjemné věci.

Možná je to právě pro mě, který dělám věci na poslední chvíli, mám stále dost času… Ale pak se může stát, že bude pozdě. „Dveře byly zavřeny.“ (v.10.) Nemyslím teď jen na červená světla odjíždějícího vlaku (také jste je někdy viděli?J), ale také na ztrátu důvěry, kterou už nemohu získat zpět – snad jsem nikdy nebyl tak smutný jako v okamžik, kdy se mi něco takového stalo… (Možná to je to místo, kde o mně platí ta Ježíšova slova z evangelia minulé neděle, určená pro Vás: „Řiďte se tím, co vám říkají, ale podle jejich skutků nejednejte.“ – Přál bych vám, abyste se i v jiných věcech řídili ne tím, jak žiju a jak se chovám, ale tím, co slyšíme z evangelia Ježíše Krista, i když to třeba všelijak vykládám.)

Ač má toto podobenství svá „temná místa“ (zavřené dveře, družičky, které odmítnou pomoci svým „kolegyním“, neúprosný ženich a pán), je to přece jen pozitivní obraz soudu – je to svatba, ne soudní tribunál. Ženich přichází, Kristus se vrací k nám, ke své Církvi, i do světa, kde žil mezi námi lidmi.

Za podobenstvím o deseti družičkách je spousta zajímavých věcí, a kupodivu asi není hlavní věcí ta bdělost, i když to tak vypadá ze závěrečného verše, který většinou podobenství shrnuje. Někdy v kázání podám „slušný biblický výklad“, ale dnes se uchýlím k něčemu, co se prý nemá, ač to církev aspoň prvních tisíc let dělala – k alegorizaci: co může znamenat ten olej do lamp, kterými svítily družičky na cestu ženichovi (vizte obrázek)? A co to znamená, když vyhoří?

Určitě jste slyšeli o syndromu vyhoření. Člověk, který se rozdával (či skoro trhal na kusy, aby všem vyhověl), najednou nemůže (třeba nemůže už vůbec nic). Může to vypadat docela klidně, jako plíživá deprese, ale člověku také mohou „vylítnout pojistky“, a musí se jít hned léčit. Dříve mě štvaly ty „asertivní“ družičky, které se odmítly rozdělit o svůj olej – ale možná to nebylo sobectví, ale reálný pohled: pak by se nedostávalo ani vám ani nám.

Víme, že nikdo nemá na rozdávání z vlastních sil. Věříme a také to tak prožíváme, že rozdáváme ze sil, které nám dává Bůh, že když od nás druzí dostanou něco dobrého, že je to proto, že jsme odevzdali to, co jsme načerpali od Boha. Tušíme, že tak jako letadlo (až na výjimky) nemůže tankovat za letu, že i my potřebujeme klid a usebrání (a že křesťanská bdělost není fyzický, ale ani psychický stav).

Zpíváme (EZ 191,5), že Bůh je světlem našim očím (i když vyhasínají). Ten obraz o dívkách, kterým došel olej, a zůstaly za zavřenými dveřmi, je tragický, ale možná je dobré si to jakoby prožít aspoň v tom podobenství – že nám ten olej došel, protože jeho dostatek pak nebudu brát jako samozřejmost a budu se v životě pídit po tom, abych ho uměl čerpat, aby mi nedošel.

Ježíš určitě nechtěl, abychom měli z Božího soudu strach. Se svým varováním se nám staví do cesty, abychom se probrali: Lidi, vždyť to není jedno, jak žijete, vždyť věčnost stojí za to, aby nad ní člověk přemýšlel, to Boží království je přece něco úžasného, „brchejte se“, vždyť jde o vás a o váš život.

Vyberu k tomu ještě pár slov z modlitby pro tuto neděli: Bože, děkujeme Ti, že jsi přítel života… že jsi nezanechal Ježíše, svého Syna, ve smrti, a ve spojení s ním chceš vést k životu i nás. … V Ježíši jsi učinil počátek nového světa, ve kterém vládne spravedlnost a láska. Prosíme, zahrň nás a naše životy do příchodu svého království. … Dej nám bdělá srdce, aby, až jednou přijde, nás nenašel spící – Tvůj Syn, Ježíš Kristus, náš Pán a bratr…

Pestře barevný podzim Vám přeje a srdečně Vás zdraví Daniel Heller

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.