Lukáš 2,8-14

A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.

Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Lukáš 2,8–14 

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé valašskomeziříč­ského sboru!

Vánoční pastýřská scéna je setkáním mezi lidskou obyčejnou realitou a nebem a jeho zástupy, mezi prostým lidem a nebeským světem. Jakoby Bůh chtěl dát najevo, že vyslyšel modlitbu proroka Izajáše: Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů, hory by se před tvou tváří potácely. (63,19)

Sláva, která obklopuje Hospodina a je znamením jeho přítomnosti, tato zář naplňuje betlémskou krajinu, a pastýři žasnou – zmocnil se jich úžas, bázeň. A Bůh skrze slovo anděla říká „Nebojte se“, osvobozuje tuto bázeň od strachu, aby se z ní stal úžas. Když někdo říká, že když dnes lidé nevěří, je to špatné, protože už nemají, koho se bát, je to sice namnoze fakt, ale z vánočního příběhu je jasné, že Bůh si nepřeje, aby se jej lidé báli. Přeje si, aby přijali naplno tu zvěst, že je Bůh má rád, že v nich má zalíbení. To znamená, že Pánu Bohu se nemusíme snažit zalíbit, protože nás má rád takové, jací jsme. A pokud vezmeme vážně, že to platí o všech lidech kolem nás, pak nás ve vztahu k nim nevede strach z Boha, který trestá, ale jeho láska, která platí pro nás i pro všechny ostatní. Zní to jednoduše, ale vzít to vážně a „žít to“, to je těžší. Neustále se přesvědčuji u sebe i u druhých o tom, že když děláme někde ve vztazích chybu, že její kořen je v tom, že jsme nevzali vážně a v konkrétní situaci nedomysleli a nepoužili to, co Bůh neustále opakuje: že nás má rád, a stejně jako nás, tak i druhé lidi. Pokud je člověk realista, musí nad tím žasnout. Úžas tedy zůstává, ale od strachu nás – stejně jako betlémské pastýře – Bůh osvobozuje.

Když tu hned bylo s andělem množství nebeských zástupů, znamená to, že v tu chvíli se „otevřelo nebe“ (není to jediné místo v evangeliu – zkuste najít další). Evangelium chce říci: Bůh je jiný, než lidé, přebývá v nepřístupném světle, svět Boží lásky je něco jiného, než co známe ze své běžné lidské zkušenosti. Boží království, o kterém pak mluví Ježíš, si nemůžeme vytvořit, ani stáhnout z nebe na zem; na jeho plnost musíme čekat. A přesto jsou chvíle, kdy se tyto dva světy potkávají, kdy k nám, lidem, přicházejí andělé, poslové Boží, kdy se děje něco mimořádného.

A Boží láska přichází zcela konkrétně v osobě Ježíše Krista, zatím malého dítěte. Bůh v něm posílá Spasitele, zachránce, který se právě narodil.

Všichni slavíme narozeniny blízkých lidí, kteří pro nás něco znamenají. Slavením dáváme najevo, že oslavenec je pro nás důležitý, že jej potřebujeme, že jej máme rádi. Díky Kristu se můžeme těšit, že se jednou setkáme se všemi krásnými osobnostmi. Kristus je však nade všechny. Ovlivnil nás nejvíc ze všech. Je naším Spasitelem, ale také nejkrásnějším člověkem. Už jen to, že se Bůh stal člověkem – jedním z nás – změnilo naši důstojnost a hodnotu našeho života.

I nebeské zástupy vyjadřují své nadšení: Sláva na výsostech Bohu, neboť nabízí lidem pokoj, má totiž v lidech zalíbení. Bůh má zalíbení v lidech. Stojí o každého člověka. Bez rozdílu, jaký ten člověk je. To je základem obdarování zvaného pokoj (a v tom je úleva i spočinutí).

I rodiče dávají dětem dárky bez jejich zásluh a výkonu. Děti neobdarováváme podle toho, jak se učí nebo zda nezlobí. Bůh určitě není horší než my. Naopak, jsme-li laskaví a velkorysí, tak naše láska a velkorysost odráží něco z lásky a velkorysosti Boží. To je důvod k radosti a ke slavení.

Ježíše známe z evangelia jako muže statečného, laskavého, pevného a věrného. Vyprávějme si o Vánocích u stolu, kdo z lidí nás ovlivnil. A pokusme se říci dětem, čeho si vážíme na Kristu a proč slavíme jeho narozeniny. Může to být dobrý krok na cestě k Bohu.

Přeji Vám, milí členové meziříčského sboru, abyste pro sebe nebo pro své blízké objevili Boha jako někoho, kdo je Vám velmi blízko, aby se Vás dotkla Boží láska, abyste poznali, že i Vás ještě něco dobrého čeká.

Jedno z míst, kde to člověk může objevit nebo stále znovu poznávat, jsou bohoslužby, při kterých nám Bůh slouží svým Slovem a dává nám zakusit svou blízkost při hostině vděčnosti, kterou pro nás vymyslel. Slouží nám, abychom my mohli sloužit druhým lidem, a také, abychom uměli přijmout službu druhých. Proto Vás jménem staršovstva upřímně zvu na bohoslužby i k účasti na dalším životě sboru. Nezdráhejte se do společenství církve a sboru přijít, i když se Vám třeba dlouho nechtělo. Pojďte se s námi pokusit vytvářet společenství, ve kterém se lidi navzájem přijímají takoví, jací jsou, a jsou otevřeni otázkám. Ty, kdo jsou nemocní nebo se hůře pohybují, členové staršovstva rádi na bohoslužby přivezou. Můžete mi zavolat, rád Vám odvoz domluvím. Neostýchejte se na mne obrátit s prosbou o návštěvu či rozhovor. Můžete se informovat o dění ve sboru, můžete se také s čímkoli svěřit. V osobních věcech samozřejmě zachovávám mlčenlivost.

Jménem staršovstva Vám také děkuji za Váš příspěvek pro život sboru, ať duchovní, materiální, pracovní či finanční. Jsme vděční i za vaše modlitby za sbor.

Srdečně Vás zvu nejen na všechny sváteční bohoslužby, ale také na předvánoční setkání se členy velkolhotského sboru, které se koná v úterý 20.12. v 18 hodin na naší faře. Přijďte se také podívat na představení vánoční hry dětí, dorostu a mládeže, která bude provedena na 4. neděli adventní. Poprvé to nebude při dopoledních bohoslužbách, nýbrž odpoledne, od 16 hodin. Důvod k tomu je technický: protože chceme, aby vánoční divadelní hra měla atmosféru, výpravu a technické zázemí jako v divadle, každý rok nejen stavíme pódium, ale také zatemňujeme kostel a scénu osvětlujeme reflektory. Zatemňování oken není snadné, stojí to práci a čas, a okna se také ostrými napínáčky pomalu, ale jistě poškozují. Ve čtyři hodiny odpoledne už bývá v prosinci tma, a tak nebudeme muset zatemňovat. Uvědomujeme si, že to nebylo zvykem a že máte na to nedělní odpoledne třeba jiné plány, ale prosíme Vás o pochopení. Chceme to letos prostě vyzkoušet. Těšíme se na Vás.

Přeji Vám pokojný advent, radostné a požehnané vánoční svátky, tedy naplněné vším dobrým od Boha i od lidí.

 

Daniel Heller

 

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.