Marie Hromádková

Marie Hromádková se narodila 12.2.1939 manželům Anně a Bohumilu Vašicovým jako starší ze dvou sourozenců – ona a bratr Bohumil. Maminka Anna, vdova, měla ze svého prvního manželství nejstaršího Jindřicha. Ovdověla tehdy již po roce manželství.

Druhý sňatek uzavřela až po letech. Tatínek byl zkušený pokrývačský mistr, který ženě pomáhal vést známou krásenskou firmu Tyralíkových po tragické smrti jejího majitele, Mariina dědečka. Oba rodiče pocházeli z Jarcové, oba byli z nemajetných rodin s více než deseti dětmi. Marie zde měla a stále ještě má řadu svých milých příbuzných.

Vychodila základní i střední školu v Krásně na Masarykově ulici, vystudovala Střední zdravotní školu v Ostravě Vítkovicích, obor zubní laborant. Z let své školní docházky udržovala blízké vztahy se spolužáky i spolužačkami – přítelkyněmi, s nimiž se stále ráda setkávala. Svou odbornou praxi započala v roce 1956 v zubní laboratoři Krajského ústavu národního zdraví ve Zlíně (tehdy Gottwaldově).

V té době se seznámila se svým manželem Pavlem Hromádkou, studentem pražského ČVUT, z Valašského Meziříčí. Po delší známosti, po skončení jeho studií, měli 11. prosince 1959 svatbu v evangelickém kostele u Martina ve Zdi v Praze. Úředně ještě na Staroměstské radnici. Letos manželé Hromádkovi započali 53. rok společného života.

Po svatbě v lednu 1960 odešli spolu oba do západočeského Ostrova nad Ohří. Sem Marie obětavě následovala svého manžela, ač mohla zůstat na výhodném pracovišti v krajském městě. Manžel, jak bylo tehdejší zvyklostí, nastupoval v pohraničí na umístěnku k Vodním stavbám Praha, do závodu v Chomutově. Alespoň jako určitá kompenzace byl novomanželům přidělen podnikový byt v novostavbě v Ostrově. Marie začala pracovat v Ústavu zdraví Jáchymovských dolů a manžel dojížděl týdně na vodohospodářské stavby na Chomutovsko. Po dvou letech se jim zde narodila v roce 1962 starší dcera Zuzana. Druhá Alena se narodila v roce 1966 již ve Valašském Meziříčí, kam se manželé po sedmiletém působení v pohraničí rádi vraceli. Po kratším bydlení v domku u rodičů získali po jeho demolici náhradou družstevní byt na sídlišti Pod Oborou, ve kterém prožili společně 33 let.

Také v Meziříčí Marie pokračovala nejdříve v práci zubní laborantky, později se stala vedoucí všech laboratoří meziříčské části tehdejšího OÚNZ Vsetín. Na závěr pracovala jako laborantka lékařů, manželů Zatloukalových. Od nich pak již nastoupila do zaslouženého důchodu.

Obětavě kdysi odešla s manželem do pohraničí, obětavě sloužila své rodině při celoživotním dojíždění manžela za prací mimo domov. Dochovala vzorně postupně oba své rodiče, otce, později maminku, Tomuto úkolu dala přednost před lákavou nabídkou soukromého podnikání v oboru. Ve své profesi byla k pacientům vždy chápavá, vstřícná a dělala pro ně skutečně více než všechno. Řada z nich na ni ještě stále vděčně vzpomíná, stejně jako její spolupracovníci z laboratoří. V době její nemoci se ozývali přátelé ze všech období života. Nesmírně smutná z Maruščina odchodu je i široká evangelická rodina ze strany manžela, v níž byla vždy velmi oblíbena a respektována. Byla pilířem celé rodiny zejména v čase těžkých zkoušek. K nejtěžším pro oba manžele, více však jistě pro matku, byla v roce 1981 ztráta starší dcery Zuzany v jejím věku 19ti let, při tragické nehodě v Jurských Alpách. Vlivem tehdejšího politického systému byla právě po roce tvrdého usilování, až napodruhé přijata ke studiu lékařství v Olomouci. Naplňuje mě obdivem, jakým způsobem se paní Marie s touto bolestí vyrovnala, že přesto všechno dokázala ve svém životě ještě rozdat tolik dobrého, a že měla radost z každého dítěte přátel a známých.

Odvážíme-li se základní povahové rysy Marie vyjádřit biblicky, platí pro vztahy v rodině slova Písma: Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá… (Př 31,10–11). Pro její vztahy k lidem pak zní opravdově Matoušovo: Miluj bližního svého jako sám sebe. (Mt 22,39).

V posledních letech se stala účastnicí zdejšího římskokatolického neokatechumenátního společenství, které si velice oblíbila a mezi jehož členy měla mnoho svých dobrých, duchovně spřízněných přátel. Stali se jí oporou v čas života, ale i v její těžké nemoci. V jejich společenství naplňovala i to první ze dvou přikázání z Matoušova evangelia: Miluj Hospodina Boha svého celým svým srdcem… (Mt 22, 37)

Před lety se rodina rozhodla bydlet společně v domě postaveném na části pozemku zděděném po tatínkovi, podle jeho dávného přání. Všichni si uvědomovali a navždy si budou vědomi toho, kolika vzácnými dary a jak velikou Boží milostí byli v těch téměř dvanácti společně prožitých letech obdarováni. Bohatě jim byly vynahrazeny i smutnější etapy života, nejen onen nečekaný odchod dcery před léty. Právě v novém bydlišti, pro jehož vybudování se dobře rozhodla dcera Alena, prožívali mnoho radosti. Nejvíce opět díky lásce, obětavosti a pracovitosti manželky, maminky a babičky Marie.

 

Pavel Hromádka, Vlasta Smetánková a Daniel Heller

 

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.