Vlastimil Vojvodík a Jiří Křižan

Během měsíce října jsme se v našem kostele rozloučili ještě s panem Vlastimilem Vojvodíkem a panem Jiřím Křižanem.

Bratr Vlastimil Vojvodík se narodil 11.10. 1946 ve Šternberku jako nejstarší ze šesti dětí. Jeho rodiče žili po válce v pohraničí – bratr Vojvodík vyrůstal v Těchanovicích u Vítkova, protože jeho tatínek pracoval na stavbě Kružberské přehrady. V dětství chodil pan Vlastimil ministrovat do katolického kostela – jako odměnu dostávali děti od pana faráře korunu, tehdy ještě papírovou. Druhou část dětství a mládí prožil Vlastimil na Hranické ulici u babičky a dědečka, a na Svěrákově ulici, kam se posléze rodiče přestěhovali. Děti si tehdy mnohem víc než dnes společně hrály venku – celá ulice v parku u Zámku Kinských spolu hrála fotbal.

S manželkou Zdenkou se poznali v Kelči v holičství, kde paní Zdenka pracovala. Vzali se po půldruhém roce známosti v roce 1970 zde v našem kostele. Mají spolu tři děti: Ivetu, Zdenku a Vlastimila, a u nich devět vnoučat. Vojvodíkovi bydleli dlouhá léta na Vrbenské ulici, pak na ulici Vsetínské, posledních sedm let v penzionu na ulici J.K. Tyla.

Bratr Vojvodík se vyučil se klempířem v Ostravě – Vratimově. Téměř celý život (od roku 1969) pracoval v Okresním stavebním podniku ve Valašském Meziříčí, pak ve firmě pana Cahy, který měl dílnu v areálu Tesly. V 50 letech dostal mrtvičku do oka, na které už pak vůbec neviděl. Od roku 1989 byl invalidním důchodu, ale snažil se být druhým lidem užitečný, měl rád své řemeslo a poctivou práci. Postupně žel přišel o všechny své kamarády z práce – všichni zemřeli mladí.

Pan Vlastimil rád hrál šachy, ale také rád vařil, a to nejen o sobotách a nedělích, ale také na velké oslavy. Dokud byl zdravý, rád lidi navštěvoval i hostil. Naposledy vařil ještě na zlaté svatbě Danišových, rodičů své manželky, a o celých předloňských vánocích.

Posledních sedm let života jej sužovala těžká nemoc, poslední dva roky jej trápily velké bolesti a od nového roku už byl ležícím pacientem. Jeho manželka Zdenka o něj věrně a obětavě pečovala. Bratr Vlastimil Vojvodík zemřel ve spánku, v domácím prostředí, den po svých narozeninách, v úterý 12.10. ve věku 64 let.

Za jeho život jsme poděkovali v našem kostele v sobotu 16.10. Četli jsme z Janova evangelia (10,7–16) a z ep. Římanům (8,18–25). Ježíš říká, že je pro nás jako dveře. Věříme, že kdo se mu neuzavře, může skrze Něj projít, a otevře se mu ráj, nový výhled, a na konci cesty mu vyjde vstříc Bůh sám. Některé věci si v životě říci nestačíme, ale věříme, že Bůh to může doplnit.

V sobotu 13.10. měl v našem kostele poslední rozloučení pan Jiří Křižan z Branek na Moravě. Narodil se v Krásně nad Bečvou (na Svěrákově ulici) 26.10. 1941, v evangelické rodině, rodičům Janovi a Dagmar, roz. Hasilíkové, a byl pokřtěn v našem kostele farářem Miroslavem Rodrem. Má dva bratry: Jana a Andreje. Tatínek Jiřího byl popraven v politickém procesu v padesátých letech a jeho rodina byla krutě pronásledována. Po částečném uvolnění politických poměrů mohl Jiří Křižan vystudovat na Filmové akademii múzických umění v Praze, kde potom po většinu života žil a tvořil. Po roce 1989 byl poradcem prezidenta Václava Havla. Má dvě dcery, Barboru a Rebeku, které žijí obě v Praze. V posledních letech se (střídavě s bratrem Andrejem) staral o maminku, která žije v Brankách a je jednou z nejstarších členek našeho sboru. Zemřel náhle 13.10. 2010, právě když byl u své maminky. Při pohřebním rozloučení kázal br.f. Jan Krupa na slova z proroctví Izajášova (43,1–7) a na text ze Zjevení Janova (2,10b): „Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.“

Prosíme Pána života i smrti, ať potěšuje všechny zarmoucené.

Daniel Heller

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.