Sborový den s manžely Bašteckými

Dopoledne nám kázáním posloužil bratr farář Bohumil Baštecký. Zamýšleli jsme se nad počátkem adventu a nad Kristovými příchody. Vodítkem nám byla píseň z evangelického zpěvníku číslo 269 „Vesele zpívejme“ od Lukáše Pražského.


Odpoledne jsme se setkali se sestrou dr. Bohumilou Bašteckou, psycholožkou, která se zabývá krizovou intervencí a humanitárními katastrofami. Na téma „Krizová práce“ vede kurzy na Evangelické teologické fakultě.

Termín katastrofa se používá při ohrožení zdraví a života 50 – 100 a více lidí. Jak se liší povodeň u nás a v Bangladéši? V Bangladéši zahyne mnohonásobně více lidí a je kolem toho mnohem menší rozruch. Pro naši přetechnizovanou zemi je největší ohrožení dlouhodobý výpadek elektrického proudu. Povodně u nás nejsou tak hrozné – jsme bohatí, mnohé vesnice jsou po povodních v lepším stavu než před nimi. Lidé jsou ohroženi v základním nouzovém přežití, jsou evakuováni apod., pomáhá stát. Na odlehlých místech bychom měli dokázat vydržet až tři dny. Po těžké události se většinou vzedme veliká vlna solidarity. Nejvyšší solidarita je prvních 14 dní, která později přechází až do deziluze – rozdělení obce – vyplavení, nevyplavení, dostali více peněz, méně peněz apod. Lidé pak vzpomínají na povodně s nostalgií, vzpomínkami na solidaritu. V některých obcích to zvládli a udržují si společnou vděčnost za sousedskou výpomoc. Jinde vznikly velké rozpory.

Nyní jsme v našem státě prošli pár zkouškami. Měli bychom se již poučit. Lidi a technika mají přijít rychle, ale pracovat pomalu. Jedna sociální pracovnice líčila, jak viděla sedět starou paní nad zablácenými zavařeninami. Nemohla pochopit, proč to ta paní bere tak těžce. Ale kolik úsilí do toho dala a teď by to měla vyhodit? Jinde se dá zachránit třeba obrázek, pár fotek či jiných drobností, které jsou člověku blízké. Lidé pomáhají, jsou akční, ale moc se neptají. Tak se může stát, že udělají více škody, než užitku. Měl by se udělat s postiženými plán – reálně si stanovit priority, určit si, čím začít a po malých krocích postupovat.

Kde tam má místo psychologie? Co je psychosociální pomoc? Lidé jsou rozrušení a potřebují rozhovor. Žiju-li v prostředí, kde vím, že mě lidé z mého okolí vyslechnou a pomohou, je to lepší, než když přijdou cizí profesionálové. Nemusíme se stávat jejich obětí. Psychologové by se měli zapojovat až druhý půlrok po katastrofě, a to jen ve výjimečných případech. Větší smysl má pomoc duchovního, ale i ten může leccos pokazit. Přínosem bývají ekumenické bohoslužby na smíření.

Co je tedy důležité kromě manuelní pomoci?

• Sociální pracovníci a právníci, kteří zajistí podporu práv a zájmů. Zajistí potřebné formuláře, pomohou je vyplnit. Pomohou řešit konkrétní sociálně právní požadavky.

• Každý z nás může pomoci druhému. I vdova, která je také postižená, může pomoci. Naším úkolem není pomáhat shora vzhledem k postiženým, ale podepírat je. Oni toho spoustu dokážou, potřebují hlavně povzbudit. Sami nejvíce mohou příště poradit a pomoci se svými zkušenostmi.

• Na příště se připravíme. Měly by se zdokumentovat zážitky, postřehy, zhodnotit postup práce, zhodnotit jednotlivé klady a zápory.

• Každá pomoc by měla mít jasný cíl. Situaci můžeme zpětně vyhodnotit jako přiložením „šifrovací mřížky“. Pomáhali jsme a v plném nasazení se obětovali pro druhé, nebo jsme jim pomohli se postavit na vlastní nohy a s klidným svědomím a v tichosti odešli?

Společenství sboru může dělat velkou práci. Je to místo pro všechno – shro-mažďovací místo, angažovaní lidé apod. – mohou být součástí krizové pomoci obce.

Anna Jelínková

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.