Izajáš 7,14

Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je „S námi Bůh“).
Proroctví Izaiášovo, 7. kapitola, 14. verš

Milí přátelé, sestry a bratři, možná někdo znáte to zvláštní jméno také z pohádky o Makové panence a motýlu Emanueli. Immanuel znamená hebrejsky: s námi je Bůh. Ve Starém zákoně a v židovském myšlení vůbec je jméno víc než pouhé slovo, víc než znamení – to jméno nám říká, jaký je ten, kdo to jméno má. Jméno Ježíš znamená, že Hospodin vysvobozuje. Immanuel znamená to, že jeho podstatou, jeho bytím je být s námi – o to Pánu Bohu jde – asi mnohem víc než o to, zda je z našeho pohledu všemohoucí, vševědoucí a podobně. Možná si řeknete: Bůh, který je s námi – to se tedy o něm mnoho nedovídáme – jaký je, jaké má vlastnosti, jakými pravidly se řídí, potažmo co se dá od něj čekat, nebo dokonce jak na něj? Nebo (a to je daleko spíše náš problém): kam ho zařadit, jak ho zhodnotit, posoudit? Ale také (kladně): jak mu porozumět?

Po roce prožíváme opět adventní čas a chystáme se na slavení Vánoc. To, jak se církevní či liturgický rok „točí“, jak se stále opakuje, mi připomíná točité schodiště. Netočíme se v kruhu, ale vystupujeme vzhůru, jakoby zdíme další vrstvu života, po-kládáme další kámen. Můžeme si porovnat, přeměřit, zkontrolovat, jak a kam další kámen pokládáme – vždyť stojíme o to, aby stavba našeho života byla rovná a snad i trochu pevná, aby souhlasila se záměrem „Architekta“ či se základy, které založil „Stavitel“. Jedna otočka na velkém kruhovém schodišti církevního roku může vytvořit další patro, z kterého je opět vyšší pohled do života. Advent je příležitostí se ohlédnout a rozhlédnout. Kolik času jsme v minulém roce pracovali, kolik odpočívali, přemýšleli, promarnili? Čemu jsme porozuměli, s kým jsme se sblížili, co nového jsme objevili, pochopili… Kolika větám z Písma jsem o něco víc porozuměl?

Milí přátelé, právě Vánoce v sobě mají jeden úžasný náboj: že něco obyčejného jako narození dítěte může být nesmírně významné, protože – aniž to možná zatím kdo tuší – to dítě je Bůh i člověk, v tom nahém a bezbranném dítěti je nám Bůh nesmírně blízko, tzn. je s námi, bere na sebe úděl obyčejného člověka, ba dokonce pro-blematického člověka, málem nemanželského dítěte, potom uprchlíka, posléze potul-ného kazatele, který je nakonec popraven v politickém procesu jako náboženský vzbouřenec. Člověk, který si to s kdekým rozházel, i když mu o to vůbec nešlo, jemu šlo o to, být s lidmi a být s nimi co nejvíc, žít jejich život, a přitom jim ukázat, že se dá žít úplně jinak, svobodně a radostně, a přitom vroucně a pokorně. Ježíš byl a je s námi lidmi – a v tom naplnil Boží zaslíbení, které nám vyřídil už prorok Izajáš.

Právě to nám vánoční evangelium stále znovu nabízí: důvěřovat Bohu, který je s námi. Nemluví se tu o tom, jestli je Bůh podle našich měřítek a představ všemohoucí nebo vševědoucí, nebo co si z našeho pohledu nechá líbit. Mluví se tu o tom, že bude s námi – naplno a ve všem. Bůh se stal člověkem, žil náš život, se vším všudy, a proto nám rozumí takříkajíc až do morku kostí. Není nic v našem životě, co by neznal nebo si neuměl představit. Hlubší soucit snad ani nemůže být. A takového zastánce máme přímo v nebi, řečeno vyznáním víry, vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce, odkud přijde soudit živé i mrtvé, a jeho království nebude konce.

Ale ruku na srdce, sestry a bratři v Kristu: Nechtěli bychom někdy spíš jasnou představu o všemohoucím a vševědoucím Bohu, který umí všechno na světě zařídit tak, jak chce, než nahé a bezbranné dítě, které sice svědčí o Bohu, který nám ve všem rozumí a je s námi ve všech našich nesnázích, starostech i bezmoci, ale kdyby s ním Josef s Marií neuprchli do Egypta, skončil by stejně jako ostatní betlémská nemluvňátka?

Ono není náhodou, že Bůh přichází na svět jako malé dítě, vždyť mohl přijít rovnou jako dospělý člověk. Malé děti máme rádi a obvykle jim dáváme hodně lásky, i když takové malé dítě pro nás ještě nic neudělalo ani nevykonalo. Některých dospělých lidí si nevážíme, protože pro nás nic nevykonali a možná ani nevykonají, ale Bůh je má rád stejně jako nás. Nechme na sebe působit tuto skutečnost, abychom poznali, jak mnoho znamenáme pro Boha i jeden pro druhého.

Přeji Vám, milí členové meziříčského sboru, abyste pro sebe nebo pro své blízké objevili Boha jako někoho, kdo je Vám velmi blízko, aby se Vás dotkla Boží láska, abyste poznali, že i Vás ještě něco dobrého čeká.

Jedno z míst, kde to člověk může objevit nebo stále znovu poznávat, jsou bo-hoslužby, při kterých nám Bůh slouží svým Slovem a dává nám zakusit svou blízkost při hostině vděčnosti, kterou pro nás vymyslel. Slouží nám, abychom my mohli sloužit druhým lidem, a také, abychom uměli přijmout službu druhých. Proto Vás upřímně zveme na bohoslužby i k účasti na dalším životě sboru. Nezdráhejte se do společenství církve a sboru přijít, i když se Vám třeba dlouho nechtělo. Pojďte se s námi pokusit vytvářet společenství, ve kterém se lidi navzájem přijímají takoví, jací jsou, a jsou otevřeni otázkám. Ty, kdo jsou nemocní nebo se hůře pohybují, členové staršovstva rádi na bohoslužby přivezou. Můžete mi zavolat, rád Vám odvoz domluvím.

Neostýchejte se na mne obrátit s prosbou o návštěvu či rozhovor. Můžete se informovat o dění ve sboru, můžete se také s čímkoli svěřit. V osobních věcech samozřejmě zachovávám mlčenlivost.

Jménem staršovstva Vám také děkuji za Váš příspěvek pro život sboru, ať duchovní, materiální, pracovní či finanční. Jsme vděční i za vaše modlitby za sbor.

Přeji Vám radostné a požehnané vánoční svátky, tedy naplněné vším dobrým od Boha i od lidí.

Srdečně Váš Daniel Heller

Zanechte komentář

Můžete použít Texy! formátování.