Kázání br. faráře Rolanda Kurze

Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví.
(1. list Tesalonickým 5,1-6)

Milý sbore, když Pavel psal do Tesaloniky tyto řádky, byl skálopevně přesvědčen o tom, že bude u toho, když Kristus znovu přijde. A proto logicky radí svému sboru: Dávejte pozor! Vy ještě druhý příchod Kristův zažijete. Nepropásněte ho, nezaspěte jej. Zůstaňte bdělí a střízliví. Ale už za svého života se Pavel stal opatrnějším: Napsalještě jeden dopis Tesalonickým, a v něm už o brzkém příchodu Kristově zas tak přesvědčen není. Vždyť mezitím již zemřeli někteří členové společenství, které Pavel předtím ve svém prvním listu ujišťoval: My všichni se přece Kristova druhého příchodu dožijeme. A ještě mnoho let po apoštolu Pavlovi vždycky znovu někdo oznamoval brzký příchod konce světa. Už tolikrát se říkalo: „Buďte bdělí, dávejte pozor, už zítra by to mohlo přijít. Buďte na stráži, připravte se!“

A přece se svět pořád točí, a přestál už tolik válek a katastrof. Ano, den Páně někdy přijde znenadání, jako zloděj v noci, ale dosud se tak každopádně nestalo. Máme tedy dále čekat, až přijde poslední den, třeba dalších 2000 let, nebo ještě déle? Nebo se máme přidat k těm, kteří vždycky znovu vidí jednoznačná znamení toho, že konec časů je blízko?

Dietrich Bonhoeffer, farář, který byl popraven v koncentračním táboře Flossenbürg, jednou řekl, když se ho někdo ptal na konec světa: „Může se stát, že zítra bude poslední den; pak rádi zanecháme své práce pro lepší budoucnost, ale dříve ne.“ Tato Bonhoefferova věta mi pomáhá chápat náš dnešní text. Vždyť Pavel píše: „Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci.“ Tato Pavlova slova platí i pro nás. Samozřejmě, že den Páně, ten poslední den, přijde nečekaně. Pán jednoho dne naplní všechno lidské konání – tehdy, až přijde jeho čas. Je to pošetilé, a je vlastně lenost, když se snažíme uhodnout, kdy ten den přijde. Protože i kdyby to mělo být zítra, pak i dnes je toho stále ještě dost co dělat – v tom měl Bonhoeffer určitě pravdu. Pro naše mluvení i konání je vlastně lhostejné, jak blízko je den Páně, ten den, kdy se naplní Boží království.

A navíc: Můžeme se spolehnout na to, že toto Boží království už se mezi nás „vlomilo“, je mezi námi přítomné – skrze Vánoce. O Vánocích slavíme, že se Bůh stal v Ježíši Kristu člověkem. Tím už k nám Boží království přišlo, a Bůh ho jednoho dne, v den Páně, naplní, dovede k plnosti. My už tedy žijeme v naději, že naše mluvení a konání není zbytečné a marné. Jenom nevíme, kdy se tato naše naděje naplní. Boží království už tedy vstoupilo mezi nás – o Vánocích. A na konci světa se naplní. V tom dnes již dlouhém mezičase je na nás, abychom se účastnili budování tohoto království. Nemusíme ho dovést k dokonalosti, nemusíme být perfektní. Ale všechno, o co se dnes snažíme a pokoušíme, bude možná zítra nebo pozítří zdokonaleno.

Ale to není žádný důvod k tomu, abychom to zaspali: Chceme být bdělí a střízliví. Doufáme v budoucnost. A chceme, aby náš svět byl o něco lidštější. To už kdysi vedlo a dnes to také může vést k tomu, že jsou či budou křesťané nepohodlní. Protože první občanskou povinností křesťana není pokoj, ale bdělost a střízlivost. Ten, kdo je střízlivý a věcný, a podle toho jedná jako křesťan, ten nikdy neztratí ze zřetele to, že účel nesvětí prostředky, a je pozorný k tomu, jakými prostředky prosazuje své cíle. Může se stát, že se nám kvůli tomu nebude moc dařit, že se budou věci komplikovat nebo nepůjdou dost rychle kupředu – ve srovnání s tím, kdybychom měli ten postoj, že účel světí prostředky. Ale když vezmeme vážně, že naše naděje se upíná k budoucnosti a k tomu, že Bůh přivede k naplnění či k plnosti své království, pak si přece můžeme dovolit i nezdar, to, že nám něco nepůjde snadno – vždyť my nemusíme Boží království dovést k plnosti.  Kdo ví, že si může dovolit i neúspěch, ten může a má vyvozovat důsledky z bdělosti, ke které nás Pavel povzbuzuje.

Ano, jsme děti světla, jak řekl. Děti světla jsou pozorné k tomu, jak různí lidé mluví o míru a spravedlivém uspořádání světa, a bedlivě sledují, co potom ve skutečnosti dělají, a jestli jejich činy odpovídají jejich slovům. A děti světla zůstávají v klidu; jsou to lidé věcní, ale také důslední a neoblomní. Mít otevřené oči i uši, být bdělí a střízliví, na tom záleží – dnes stejně tak jako kdysi. Protože jednou Boží království, které mezi nás přišlo o Vánocích, přijde v plnosti.